MŮJ POKOJ VÁM ZANECHÁVÁM

VŠICHNI SOUHLASÍ, že ovocem zduchovněného života je MÍR. Bouře ustupuje, rozruch je u konce, hledaná věc je nalezena, zmatek je smazán – a my jsme našli MÍR.

Mnoho myslí vyvinulo různé teorie o jevech života. Padesát let intenzivního zkoumání mě přivádí k přesvědčení, že celá záležitost duchovního rozvoje se odvíjí kolem a v rámci prvního přikázání:

"Budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou."

To není těžké. Nejprve myslíme na BYTÍ – cokoli, kdokoli to byl, kdo stvořil život na počátku. Subjekt se nepřizpůsobuje snadno naší mysli, jak je v současnosti organizována; proto je to neobvyklá mysl, která dokáže myslet na toto téma vytrvalým způsobem déle než na prchavý okamžik.

Úplně první IDEA, která vyplyne z jakéhokoli trvalého myšlení, je rozlehlost Bytí – nezměrná, neomezená, nepochopitelná dimenze Bytí – obrovská, nevyzpytatelná.

Jakákoli myšlenka, jakmile se jednou zafixuje v mysli, nastaví automatické nevědomé myšlení; protože tato myšlenka nezůstane v klidu, ale bude působit v mysli, dokud nenajde uspokojení – odpočinek, vyrovnanost, MÍR.

Neboť mysl člověka je tak konstituována, že se neustále snaží spojit se se svým Zdrojem, Jedinou Mysli, a vědomě či nevědomě chce poznat vše, co v této Mysli je.

Když tedy myslitel přijme ve svém srdci svou představu BOHA NEJVYŠŠÍHO, Obrovského, Vševědoucího, Všudypřítomného a Všezahrnujícího, přirozeným a nevyhnutelným důsledkem myšlenky je, že ačkoli je Bůh obrovský, je také nepatrný; že MYSL inherentní ve vesmíru je také uvnitř atomu. Člověk hledá a nachází mnoho ilustrací v rámci svých vlastních znalostí, z nichž nejjednodušší je gravitační zákon. Gravitace je tichá, neviditelná síla – působí na horu se stejnou lehkostí a schopností, jako působí na zrnko písku; a důvod je snadno zřejmý – protože CELÝ ZÁKON je součástí atomu i hmoty.

Když tedy považujeme Boha za inteligentní bytost, dospějeme okamžitě k závěru, že celá tato bytost je součástí atomu. Bůh pak musí být také součástí člověka, myslitele. A to přivádí myslitele přímo k mystickému Ježíšovu výroku: "Otec a já jsme jedno".

Před mnoha lety jsem seděl a přemýšlel o všem výše uvedeném, když jsem najednou vypadal, že jsem osvobozen, ne sám od svého těla, ale od veškerého hmotného otroctví. Zdálo se, že jsem ČISTÁ BYTOST – NESPOUTANÁ, SVOBODNÁ! – vůbec jsem si neuvědomoval své fyzické tělo. Nebylo v tom nic děsivého – vypadalo to naprosto přirozeně – a přemýšlel jsem, proč jsem se kdy svázal.

Pak jsem to jen pustil a čekal – poslouchal, očekával, že se něco stane. Najednou jsem se zdál být nad nádhernou skupinou budov; zdálo se, že je noc – jasné měsíční světlo zalilo scénu svým měkkým tekutým zářením. Obdivoval jsem skupinu jezdeckých soch, všiml jsem si zvláštní křivky kamenných zdí; všechno mi to připadalo velmi povědomé. Tak jsem si řekl, že to místo prozkoumám, a zdálo se, že jsem sestoupil na zem.

Když jsem se toulal kolem, uvědomil jsem si, že mě sleduje pět mužů, a cítil jsem, že jejich záměr je nepřátelský. Těchto pět mužů, kteří se blížili k rohu obezděného dvora, se na mě vrhlo a mluvilo jazykem, který jsem neznal. Jejich záměrem bylo zdánlivě mě okrást. Pak jsem si najednou pomyslel: "NEJSEM SPOJENÝ TĚLEM a mohu opustit toto současné vědomí, stejně jako jsem opustil druhé vědomí svého fyzického těla."

A opravdu jsem odešel a stal jsem se zcela neviditelným, užíval jsem si naprostého zmatku pěti mužů, protože jsem zmizel z místa, odkud by žádná lidská bytost nemohla uniknout. Prošel jsem (z jejich pohledu) pevnou kamennou zdí a udělal jsem to přímo před jejich očima.

Dlouho jsem o této záležitosti přemýšlel; V té době jsem ani nespal, ani nebděl, ale nikdy předtím jsem nebyl tak vitálně při vědomí. O něco později jsem tuto zkušenost vyprávěl jednomu, na kterého jsem pohlížel jako na velmi pokročilého učitele a za kterým jsem šel s otázkami, na které jsem si sám nedokázal odpovědět. Řekl jsem mu to podrobně. Vážně, uctivě naslouchal; pak mě požádal, abych popsal budovy. To jsem udělal, načež mě požádal, abych nakreslil jejich hrubý náčrt, což jsem udělal.

Vešel do své knihovny a vytáhl knihu informací obsahující obrázky – myslím, že to byl kontinentální atlas – a obrátil se na stránku a ukázal mi nějaké budovy.

Kdybych nakreslil svůj náčrt z zobrazeného obrázku, nemohl bych z něj udělat přesněji podobu toho na stránce přede mnou. Byla to vládní budova staré duální monarchie Rakousko-Uherska, Budapešť.

Nikdy jsem tam nebyl, nikdy jsem neviděl jeho obrázek; a vysvětlení mého přítele bylo toto: "MYSL JE JEDNA; ve vesmíru neexistuje žádný důkaz, že by byli více než jednou Myslí. Ale v této mysli je mnoho úrovní vědomí – nebo, jak to Ježíš výstižně řekl: 'V domě mého Otce je mnoho příbytků. Ježíš opomněl uvést, že je také mnoho chatrčí – ale tehdy mluvil o Otci Bohu, Stvořiteli, který stvořil pouze příbytky, nebeská sídla pro své děti, které ho milovaly; kdežto člověk svou zlou představivostí vytvořil chatrče, ve kterých přebývá.

"Studium duchovních principů je za účelem uvolnění 'JÁ JSEM' neboli MYSLITELE v mysli člověka z těchto chatrčí jeho stvoření – chatrčí nevědomosti, sobectví, chamtivosti, nenávisti, závisti, chudoby, nouze a smutku – a z toho, že ho vedl zpět do sídel Otcova domu.

"Jako je Otcův svatý Duch (celé Jeho Bytí) uvnitř atomu (a uvnitř člověka – ve vás, kteří čtete), tak je ve vás také myšlenkový materiál použitý při stavbě zmíněných chatrčí – staré tradice, staré předsudky, staré obavy a pochybnosti, k nimž lpíte s tak tragickou houževnatostí; ideje, myšlenky, přesvědčení, které vás mučí a drží vás jako vězně, které způsobují duševní bouře zahrnující ty negativní vlastnosti, se kterými se denně potýkáte – a které vám brání vstoupit do JEHO MÍRU."

A později jsem si z těchto slov odnesl toto další poučení:

Fyzický člověk, zformovaná, trojrozměrná bytost — život sám rozšířený v časoprostorové dimenzi — je ve svém vědomém bytí omezen svými pěti fyzickými smysly: zrakem, sluchem, čichem, chutí a hmatem.

Ale tento fyzický člověk je efektem, výsledkem něčeho, co se projevuje. Za tímto efektem nebo výsledkem musí být NĚCO kreativního a trvalého charakteru. Ježíš se nám snažil říci o Otci – TO NĚCO v pozadí každého fenomenálního projevu života.

Smyslový člověk vždy klame sám sebe, protože prostřednictvím svých pěti smyslů posuzuje vše, co se jim objeví. Ale když se člověk obrátí k vyšším úrovním vědomí – k DUCHU, JÁ JSEM – unikne iluzím smyslů a jejich hmotných účinků, které by zachytily a udržely jeho zájem. V tomto vědomí se dozvídá o realitě těchto vnějších projevů – o dobru a smyslu života, které skrývají.

Celá zkušenost, kterou jsem vyprávěl, byla svým způsobem zasvěcením, kde mě Duch Pravdy poučil – že JSEM DUCH a že jsem byl nadřazen a nad všemi těmito pěti smyslovými jevy; že když se objeví nemoc, chudoba, smutek a dokonce i smrt, MŮŽU SE NAD VŠECHNY POVZNÉST, když jsem se v té živé zkušenosti povznesl nad pět mužů (kteří ve skutečnosti symbolizovali pět smyslů); Mohl jsem uniknout otroctví zdání, stejně jako jsem unikal těm pěti lupičům.

Ježíš se zmínil o těchto pěti lupičích a řekl: "JÁ JSEM CESTA; pokud někdo vstoupí (nebo vyleze) jinou cestou, je to lupič a zloděj." Neexistuje žádný způsob, jak se vysvobodit z otroctví smrti a nemoci, kromě "CESTY" živého Krista, přebývajícího "JÁ JSEM" Jediné Nejvyšší Bytosti projevující se ve VÁS.

Toto studium BYTÍ ve vztahu k myslitelům se shrnuje v přesvědčivé pravdě, že jsme Duchovní Bytosti, a že skrze Ducha, kterým JÁ JSEM, se mohu libovolně povznést nad iluze Země a pryč od iluzí Země, které pět smyslů drželo by mě a mohlo být a projevovat mé pravé já – dokonce i Kristovo Já, který je Cestou, Pravdou a Životem pro každého člověka, který Mu dovolí vystoupit a vyjádřit své Já.

Jinými slovy, mohu uniknout z chatrče, kterou moje smrtelné já postavilo, a mohu vstoupit do sídla, které pro mě připravil můj starší bratr, Ježíš Kristus; naplňuje svá vlastní slova, že jdu, abych vám připravil místo... abyste tam, kde jsem já, byli i vy." — Jan 14:3.

Svět říká v den, kdy jste se narodili: "Dávám ti svá soužení." Zároveň však mohou zaznít i slova útěchy zmrtvýchvstalého Krista: "Můj pokoj vám zanechávám".

Každý si musí vybrat. "Ve světě máte soužení" znamená pouze to, že pokud budete lpět na myšlenkách lidí, budete mít plody těchto myšlenek – které jsou a vždy budou "soužením".

Ale i vy, kdykoli se rozhodnete, můžete přijmout milost Boží skrze Ježíše Krista a vstoupit do starší a lepší části Jedné Mysli, kde On přebývá – nezapomínejte, že celé Kristovo Vědomí přebývá hluboko ve vaší vlastní mysli – dokonce i jako celý zákon gravitace je obsažen v zrnu sezamu – a v němž můžete svému vnějšímu já říci, kdykoli je rozrušeno: "Můj pokoj vám zanechávám".

Autor D.B.H. - NEOSOBNÍ UČENÍ Z KNIHY KRISTOVSTVÍ OD JOSEPHA BENNERA

EDITOR -JÁN MASTER